Daniel přímo z USA: Rozhodně tu chci jednou žít
Daniel navštěvuje už měsíc střední v Americe, momentálně žije v Michiganu ve městě Newaygo. Spoustu věcí stále poznává a vstřebává. Amerika ho lákala vždycky, takže můžeme s klidem říct, že si studijním pobytem v USA plní sen. A není to těžké poznat. Z každé jeho věty srší nadšení a zápal.
Dane, jak dlouho jsi plánoval, že odjedeš na střední do USA?
Začal jsem o tom uvažovat zhruba před rokem a půl. Už loni jsem se snažil dostat do USA přes stipendijní program, napoprvé to nevyšlo vůbec, napodruhé jsem se umístil jako náhradník. Trochu mě ale zdrželi s výsledky, takže jsem nakonec volil placenou formu.
Když se studenti vydají na střední školu do zahraničí, často poukazují na rozdíly mezi školskými systémy. Co je podle tebe to nejzásadnější, co je na škole v USA jinak?
Všechno je úplně jiné. Rozvrhy se tvoří úplně jinak, hodiny vypadají jinak, těžko se mi hledají vůbec nějaké podobnosti. Máme každý den stejný rozvrh, pořád dokola šest stejných předmětů, což je dost změna oproti tomu, co jsem měl na škole doma.
A co rozdílné přístupy v hodnocení? Jak na tebe působí?
Zajímavé je třeba to, že některé předměty nejsou vůbec testované, hodnotí se průběžně, učitel bere v potaz snahu, kterou člověk průběžně prokazuje.
Studovat na střední v Americe? Můj dlouhodobý plán
Navštěvuješ teď nějaký předmět, na který bys na české škole nenarazil?
Mám jich několik, třeba byznys a drama.
Drama? To zní dost zajímavě…
A taky to zajímavé je, jsem za něj moc rád. Učíme se tam, jak se chovat, jak mluvit, jak třeba používat gesta, jak vyjednávat… to mi přijde pro život dost užitečné.
Jazyková bariéra ti problémy nedělá?
Musím zaklepat, vůbec. Zhruba tak posledních pět let si vyhledávám a čtu věci jen v angličtině, občas mi dělá problém nějaký místní akcent, ale to dokážu docela rychle vstřebat a přizpůsobit se. Stačí pár vět a chytám každé slovo. Ale tím nechci odradit nikoho, kdo si v angličtině třeba věří méně. Jak jinak se ten jazyk naučit, než tak, že ho prostě bude člověk používat denně?
Tobě ale zrovna jazyk zjevně problém nedělá, co tě tedy do Ameriky táhlo?
I tak to byla určitě angličtina. Učitel ve škole mi nevysvětlí, nebo na to spíš nemá čas, že třeba mluvím se špatným přízvuk. A tohle všechno jsem zde chtěl vstřebat. Už jsem požádal všechny v rodině, v které bydlím, ať mě na to upozorňují. A jinak jsem tu taky proto, že mě Amerika odjakživa hrozně lákala. Chtěl jsem tu žít, vlastně tu chci jednou žít delší dobu. Zatím je to všechno podle mých představ.
Takže si doslova plníš takový americký sen?
Absolutně. Jsem fakt nadšený. Doslova jsem chtěl jet žlutým autobusem, mít skříňku na chodbě… tohle všechno teď mám a jsem absolutně spokojený. Hodně mi sedí i ta často shazovaná americká nátura. Fakt se těším na to, že tu jednou budu žít delší dobu.
Má tvůj pobyt vůbec nějaká negativa?
Jo, začal jsem utrácet spoustu peněz, protože je tu všechno nějak levnější. (smích)
Uvažuješ o střední v Americe nebo jinde ve světě?
Tohle bys měl/a vědět
Nerada bych zkazila vesměs pozitivní rozhovor, ale musím se zeptat na situaci kolem koronaviru. Před pár měsíci nevypadaly zprávy z Ameriky vůbec dobře, jak vnímáš situaci teď?
Popravdě? Mně se dost ulevilo, když jsem přijel, protože rozdíl oproti Česku je obří. Roušky jsou doporučené v dopravě a v budovách, drtivá většina lidí je nosí, i když to teoreticky není nutné. Kdyby člověk vešel bez ní, nikdo mu nic neřekne, protože Američani se hodně ohání svými právy, ale tady to lidi dodržují prostě proto, že chtějí.
Že jsem tady, to je nejvíc
Už dřív jsi zmínil svoji hostitelskou rodinu. Jak se rozumíš s lidmi, u kterých bydlíš?
Myslím, že bych na tom nemohl být líp, i z nich jsem úplně nadšený. Vymýšlí pro nás různé aktivity, každý víkend někde jsme, za měsíc pojedeme i na Floridu nebo třeba do Connecticutu za jejich příbuznými. Po cestě navštívíme New York, takže určitě uvidím i takové ty klasiky jako Socha Svobody nebo Empire State Building.
Co ještě musíš nutně vidět, než se vrátíš?
Chci toho vidět co nejvíc, určitě využiji každou příležitost, ale nejvíc pro mě je to, že jsem tady. S každým dalším dnem moje nadšení stoupá.
Vycestoval jsi s agenturou Tutuki. Proč? Byla to první možnost, na kterou jsi narazil, nebo jsi pro “vítěznou” agenturu uspořádal nějaký konkurz?
Když mi neklaplo stipendium, hledal jsem další možnosti. Nejdůležitější pro mě bylo to, co všechno pro mě mohla agentura zajistit, protože těch věcí, co člověk musí zařídit, je fakt neuvěřitelně moc. Nejlépe mi vyšla Tutuki a ještě jedna agentura. Servisem i přístupem nakonec vyhrála Tutuki. Zvlášť bych ocenil spolupráci s Bárou Krhovskou, která se stará o zájemce o studium v USA. Na maily odpovídala rychle, v nejvypjatějších chvílích byla kdykoliv na telefonu. Bára je vždycky maximálně ochotná a příjemná, navíc fakt třída v tom, co dělá. Kdybych se vydal na školu do zahraničí znovu, jednoznačně bych znovu volil Tutuki.
Kdo to zažil, ten mě chápe
Jak se vůbec na začátku k tvým plánům postavili rodiče?
Skvěle. Když táta viděl, jak usiluji o stipendijní program, přišel za mnou a řekl mi, že kdyby to náhodou nevyšlo, pobyt mi zaplatí. Viděl, že chci fakt moc jet.
Chybíš jim? A chybí oni tobě? 🙂
Říkají, že ano. Co se týká mně, nechci, aby to vyznělo škaredě, ale jsem pořád tak plný dojmů, že vlastně vůbec nemyslím na domov. Každý, kdo to někdy zažil, mě asi chápe.
Láká tě jen Amerika, nebo směřuješ své cestovatelské plány i jinam?
Určitě i jinam. Nejsem moc fanoušek zimy, to je třeba důvod, proč mě nijak netáhne Kanada, ale určitě chci třeba do Jižní Ameriky. Až se jednou zase otevře, rozhodně chci do Austrálie. A můj další velký cíl je žít nějaký čas v Japonsku.
Díky za rozhovor. A hodně štěstí na cestách
Chceš taky žít nějakou chvíli v zahraničí?
Deadline přihlášek na příští školní rok se blíží!
Napiš nám.
