Táňa – Kanada (provincie Newfoundland & Labrador)

Anglicky mluvící destinace byla prioritou

Od začátku jsem věděla, že chci jet do anglicky mluvící země, abych si zlepšila angličtinu, ve které jsem si moc nevěřila. Původně jsem pomýšlela spíš na Anglii, ale po prvním rozhovoru s agenturou Tutuki jsem svůj plán přehodnotila a rozhodla se pro Kanadu, což se ukázalo jako skvělá volba. Moc jsem toho o Kanadě nevěděla, jen že mají krásnou přírodu, javorový sirup, jezera, lední hokej, lososy a medvědy.

Po skoro deseti měsících mohu říct, že je toho rozhodně mnohem víc, co poznávat než jen tyhle stereotypy. Medvěda jsem sice nepotkala, ale viděla jsem Newfoundlandského psa, který je medvědu dost podobný!

Výběr provincie Newfoundland and Labrador

S výběrem provincie mi velmi pomohla agentura Tutuki. V městě St. John’s v provincii Newfoundland and Labrador se mi splnily hned dva sny: žít v blízkosti oceánu a stát se součástí běžkařského oddílu.

Newfoundland mě zaujal nejen tím, že je to velký ostrov, obklopený oceánem, útesy s barevnými domečky a fjordy, ale také svou silnou a svéráznou kulturou. Provincie má rozlohu přibližně jeden a půl Česka. Stala se součástí Kanady až v roce 1949, což jí dodává specifický ráz. Byla jsem také první studentkou, která do této oblasti vycestovala přes agenturu Tutuki, což mě lákalo snad nejvíce. 🙂

V angličtině jsem si příliš nevěřila

Před odjezdem byla moje znalost angličtiny na poměrně dobré úrovni, ale moc jsem si nevěřila. Při mluvení jsem se zadrhávala a občas jsem panikařila. Po pobytu v Kanadě se moje angličtina výrazně zlepšila; nyní nemám problém mluvit ani telefonovat. Dokonce se mi stává, že při hovoru s rodinou skládám věty do anglického slovosledu.

Rozhodnutí vyjet zrálo dva roky

Nebyla jsem první, kdo v naší rodině vyjel na střední školu studovat do zahraničí. Moje sestřenice byla před pěti lety v americkém státě Washington v rámci programu J1.

O studiu v zahraničí jsem snila snad dva roky dopředu. Přišlo mi, že je to správná věc, kterou bych měla udělat. Od rodičů se mi dostalo maximální podpory, za což jsem strašně moc vděčná. Nebýt jich, tak by můj sen nejspíš zůstal pouhým snem.

Nicméně myslím, že je moc důležité, že ono rozhodnutí pocházelo z mojí strany, a že já sama jsem chtěla vyjet do ciziny.

Spolupráce s agenturou Tutuki

Spolupráce s agenturou Tutuki byla skvělá. Od prvního emailu, přes první setkání, řešení nelehké situace se změnou hostitelské rodiny až po prodloužení pobytu kvůli příjezdu mojí rodiny. Vše probíhalo hladce a rychle. Vždy jsem měla pocit, že mám v agentuře oporu, na kterou se mohu spolehnout.

Hostitelské rodiny

Během pobytu jsem prošla třemi hostitelskými rodinami. S první rodinou jsme si nesedli. Každý jsme jiný, což je naprosto v pořádku. Nicméně někdy je prostě propast příliš veliká na to, aby se dala deset měsíců přehlížet. Rozdíly byly tak veliké, že jsem se po šesti týdnech rozloučili.

Druhá domácnost byla myšlena jako přechodná, ale i po sedmi měsících jsme stále v kontaktu.

Nakonec si mě vzala má učitelka Visual Arts, která se stala mou třetí a finální rodinou. A od té doby jsme jedná velká “happy family”.

Život na kanadské střední škole

Kanadská střední škola je příjemným prostředím, do kterého se každé ráno těším.  A dokonce vstávám na první zazvonění budíku. 🙂

Lidé se na chodbách usmívají a žlutý školní autobus je zážitek jako z filmu. Učitelé jsou milí, vstřícní a zajímají se o své studenty.

Co se obtížnosti předmětů týče, tak předměty pro Grade 12 jsme z větší části probírali loni v kvintě na gymnáziu, tudíž se víceméně nemusím učit. Dnes jsme psali poslední závěrečnou zkoušku z chemie a není se čeho bát. Většinou stačí, když člověk dává ve škole pozor a testy se píší samy.

Škola je “semestarized,” což znamená, že v jednom pololetí máme pouze čtyři předměty, které se mění v druhém pololetí. Poprvé od první třídy nemám matematiku, protože jsem si ji nevybrala, což je moc příjemné. 🙂

Co mi pobyt v Kanadě dal?

Rok v Kanadě mi pomohl uvědomit si hodnoty, které jsou pro mě důležité. Ačkoliv stále nevím, co přesně chci v životě dělat, získala jsem jasnější představu o tom, co od života očekávám. Tento rok mě naučil postavit se za sebe, nevzdávat se a nebát se nových výzev. Chtěla jsem najít sama sebe a to se mi, myslím, podařilo.

A vážím si všech zážitků, které si odsud přivezu domů. A že si budu muset přikoupit minimálně jeden kufr navíc. 🙂 Jen na některé z nich budu vzpomínat raději. 🙂

Vycestujte i vy!

Pokud máte možnost a chuť, rozhodně do zahraničí vyjeďte. Nemusí to být na celý rok, i několik měsíců může přinést cenné zkušenosti. Možná nebudou všechny dny růžové, ale překážky přijdou i doma, tak se je třeba se jim postavit čelem. Věřím, že se věci dějí tak, jak mají, a můj pobyt v Kanadě s agenturou Tutuki se musel stát.

Ať už se rozhodnete jakkoliv, ať vás vaše rozhodnutí těší!

Táňa 🙂